13. dubna 1930 krátce po páté hodině ráno ticho u jezera Garda prořízlo burácení motoru spideru Alfa Romeo 6C 1750 Gran Sport s karoserií Zagato jedoucího tmou s vypnutými světlomety rychlostí až 150 kilometrů za hodinu. Za volantem tohoto vozu sedí Tazio Nuvolari z Mantovy přezdívaný Nivola. Vedle něj sedí Gian Battista Guidotti, hlavní testovací jezdec Alfy Romeo v továrně Portello.
Je to klíčový okamžik mýtického závodu Mille Miglia. Vedoucím jezdcem je předpokládaný vítěz Achille Varzi. Ve Veroně, několik kilometrů před jezerem, dostali Nuvolari a Guidotti neuvěřitelný nápad: vypnout světla. Jejich jedinou šancí na poražení soupeře bylo překvapit jej.
Blížilo se svítání. Za jezerem čekala jezdce klidná krajina, který vedla až k cílové čáře v Brescii. Právě tady zaslechl Varzi a jeho druhý jezdec Canavesi ozvěnu druhého motoru. Příliš pozdě. Než si uvědomili, co se děje, předjel je stejný vůz, v jakém seděli.
Nuvolari tehdy zvítězil. Jeho průměrná rychlost byla 100,45 km/h. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla v tomto legendárním závodě překonána průměrná rychlost 100 km/h. Jednalo se o rekord, který zaplnil přední stránky novin po celé Evropě. O deset minut později dorazil omráčený Varzi. Třetí, kdo dorazil do cíle byl Giuseppe Campari. Čtvrtým byl Pietro Ghersi. Různé typy jezdců, kteří však měli jedno společné: všichni pilotovali stejný model, Alfu Romeo 6C 1750. A nebyly jediní. Během následující hodiny a půl dorazili do cíle další modely 6C, osm na prvních jedenácti místech.
Jednalo se o případ naprosté nadřazenosti, který se měl opakovat téhož roku ještě v cíli závodu 24 hodin Spa v Belgii a Belfast Tourist Trophy. Model 6C 1750 byl zkrátka nejrychlejším vozem své éry.